Kosmos Emila Picka

pondělí 2. květen 2011 17:23

Inženýr Emil Pick, absolovent střední průmyslové školy chemické, přišel do Čáslavské továrny na líh a lisované droždí v roce 1906. Bylo mu necelých 41 let a stal se, podobně jako předtím v lihovaru ve Smiřicích, ředitelem. Když byl v následujícím roce zrušen sousední cukrovar, koupil s Františkem Meislem budovy a zřídili v nich rafinerii kokosového oleje, výrobu sušené čekanky, zeleniny, lihovin a kávové náhražky. Emil Pick měl i patent na výrobu droždí. Roku 1917 vyplatil posledního společníka a stal se jediným vlastníkem. Tak vznikla Východočeská továrna na potraviny Emil Pick a spol.

Později přiznával, že k založení závodu a překonání všech překážek bylo zapotřebí hodně odvahy, energie a houževnatosti. Překážkami mínil dobře zavedenou konkurenci, cla na surové oleje a vzdálenost továrny od vody a od hranic.
Největšího rozvoje dosáhla továrna ve 20. letech. Po dokončení studií na pražské technice začal s otcem pracovat a podnikat jako společník jediný syn dr. ing. Pavel Pick. Především jeho zásluhou byl závod modernizován. Jméno se změnilo na Závody Kosmos, Emil Pick a spol. Kromě asi nejznámějšího rostlinného tuku Kosmos tu vyráběli například čajový tuk Smetol, později jádrové a toaletní mýdlo s názvem Tři muži, Gigant a Tři dívky, mýdlové prášky i kosmetiku. Továrna tehdy zaměstnávala téměř 1000 lidí, zdejší platy přesahovaly průměr, zaměstnanci měli možnost využívat i dalších výhod.
Podle popisu jednoho ze zaměstnanců v kronice závodů Kosmos byl inženýr Emil Pick "vysoké, silné postavy, vlasu nahoru česaného, zcela bílého, pod nosem měl kníry, jak se nosívaly za generace před 1. světovou válkou. Byl disciplinovaných pohybů a gest, mluvil velmi správnou, spisovnou češtinou".
Především pro ortodoxní Židy na Slovensku a Podkarpatské Rusi se v závodě vyráběl od roku 1926 také košer margarin. Na jeho zpracování dohlížel rabín Glück. Sám jezdil do Hamburku přebírat cisterny s olejem. "Po továrně chodil jako stín, o všem věděl, s každým se domluvil – bůhvíjak, když dovedl jen jidiš…tvrdil, že zná továrnu a lidi v ní lépe než sám továrník", dodává zajímavá poznámka v kronice.
V roce 1928 začali Pickovi stavět rodinnou vilu, o devět let později zakoupili lesní velkostatek Chlumek u Golčova Jeníkova. Po vzniku takzvané druhé republiky (září 1938-březen 1939) odjeli synové Pavla Picka a jeho ženy Mary, devítiletý Petr a šestiletý Jan, do Anglie. Brzy se ukázalo, že to bylo šťastné a prozíravé řešení. Kromě syna Pavla měl Emil Pick s ženou Marií ještě dceru Hanu, ta však zemřela už v osmnácti letech na souchotiny.
Nedlouho po 15. březnu 1939 navštívil Čáslav zemský rada dr. Eckhold s úředníky z kolínského oberlandrátu a jednali s Pickovými o budoucnosti závodů. K nucené arizaci zatím nedošlo, ale na základě nařízení o správě židovského majetku byl v závodech Kosmos jmenován komisařem Rudolf Womela. A majitelům doporučili, aby ,,se nevyhýbali jednání o prodeji podniku“. Ti poznamenali, že jednat budou, ale za předpokladu obchodní svobody jednání.
Možná už tušili, že to byla a bude podmínka zbytečná. Rudolf Womela nejdříve zbavil Emila i Pavla Picka funkcí a starému pánovi, který po automobilové havárii v roce 1934 chodil o berlích, vzápětí zakázal docházet do kanceláře. A závody i všechny nemovitosti prodali rakouskému Němci, průmyslníku a také sturmbannführerovi SS Hermannu Lapperovi. Ve smlouvě muselo být uvedeno, že na prodej přistoupili Pickovi dobrovolně a bez nucení. Rodina Picků odešla začátkem roku 1940 do Prahy a komisař Womela se tak mohl nastěhovat do jejich vily. V úředním dopise Městského úřadu v Čáslavi jsou ještě 23. července 1940 vypočítány zásluhy ing. Picka a jeho rodiny. Kromě členství v odborných svazech a sdruženích rodina štědře podporovala sociální a kulturní činnost ve městě. Pomohli například vybudovat Studentský domov, ozdravovnu pro děti zaměstnanců i koupaliště, které darovali městu. Marie Picková i její snacha podporovaly místní sirotčinec. Emil Pick působil i v zastupitelstvu města, podporoval umělce, v prosinci 1935 byl jmenován čestným občanem města Čáslavi. Co ve zprávě chybělo? Že pravděpodobně jen díky jeho podpoře nezanikla místní židovská obec. Že Marie Picková vedla třeba Izraelský dámský dobročinný spolek. Jako její muž měla ve městě řadu přátel, po okupaci jich však citelně ubylo.
Nucenému prodeji podniku ani následnému pronásledování a výslechům zpráva samozřejmě zabránit nemohla. Vždyť už měsíc předtím, 10. června 1940, byl u Krajského soudu zajištěn Pavel Pick a v prosinci ho úřady předaly gestapu. Celá rodina pak skončila v Terezíně. Mary Picková tam zemřela.
V květnu 1945 osvobodila Čáslav Rudá armáda. Továrnu i někdejší osobní majetek rodiny Picků považovala za majetek německý a tedy za válečnou kořist. Pak továrnu odevzdala do správy města. V rodinné vile byla zřízena mateřská škola a jesle. Emil Pick se ženou Terezín přežili, vrátili se i s Pavlem a jeho druhou ženou Věrou na statek v Chlumku. V prosinci 1945 téměř osmdesátiletý Emil Pick zemřel. Zpráva v podnikovém archivu říká: Účast na pohřbu byla podle doslechu velmi nepatrná, z Čáslavi nikdo. Do továrny oznámení o úmrtí nepřišlo. Pavel Pick se ženou emigroval v roce 1948 do Kanady. Národní podnik Kosmos Čáslav byl zřízen dnem 1. ledna 1946.
Co zůstalo? Část výrobního podniku, dnes se jménem Zenit, chátrající rodinná vila, dva propagační tisky o historii podniku v čáslavském muzeu, zmíněná zpráva z července 1940 v kutnohorském archivu, rodinná hrobka na židovském hřbitově a stručná zmínka v tenké brožuře "Zapomenutí sousedé" s jedinou známou fotografií Emila Picka z pražského ateliéru Langhans. A ulice nesoucí jeho jméno.
Jinak nic.

Břetislav Ditrych

Břetislav Ditrych

Břetislav Ditrych

O životě kulturním, společenském a politickém. A taky o něčem jiném.

Trvale už nepracuji nikde. Pozorně sleduji současnost, rád se vracím do historie a občas se pokouším něco napsat. A stejně rád potkávám zajímavé lidi.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora