Největší Kolíňák

pátek 4. květen 2012 11:47

"V předvečer jarního svátku, dne 30. dubna 1912, vydechl svoji šlechetnou duši náš Kmoch: Pravím náš Kmoch, protože vžil se tak do všech srdcí českých, že i v nejodlehlejší vísce české hlaholily jím upravené národní naše písně", tak začíná trochu opožděná zpráva na první straně týdeníku Kolínské listy ze 4. května o úmrtí slavného kapelníka dechové hudby a skladatele Františka Kmocha.
Otec Františka Kmocha Jakub, domkář, krejčí a také muzikant, pocházel z Chmeliště u Uhlířských Janovic, Kateřina Baláčková z velkého statku v Zásmukách. Tam se také při taneční zábavě seznámili. Rodiče Kateřiny nerovné známosti nepřáli. Když se 1. srpna 1848 narodil bez svatby jejich první syn František, bylo Jakubovi 26 a Kateřině 20 let.

Jako nemanželští synové se narodili ještě Antonín, Václav a Josef, svatba rodičů se konala až v roce 1855. Pak přišli na svět ještě další Františkovi bratři, Jan a Rudolf...Do obecné školy chodil František Kmoch v Zásmukách, na reálku v Kolíně, do Ústavu pro vzdělávání učitelů v pražské Panské ulici. Na první učitelské místo nastoupil v Suchdole u Kolína, následovaly Červené Pečky. Učitelské povolání měl jistě rád, ale hudbu ještě raději. S vesnickou muzikou hrával při tanečních zábavách, v roce 1870 přišel do kolínské Borčického taneční kapely a o 43 let starší kapelník rád přenechal Kmochovi vedení. Mladý František tančil sám jen svátečně a jenom českou polku… Možná proto přišel tehdy o jednu lásku, náruživou tanečnici a budoucí matku Josefa Svatopluka Machara. Mládek z mlýna „tančil úžasně pěkně a vtancoval se do srdce slečny Anny“, zaznamenal básník a spisovatel vyprávění své babičky.
O rok později se rozhodl kolínský Sokol zřídit vlastní kapelu a její vedení nabídl právě Františku Kmochovi, mimochodem také výbornému houslistovi a klavíristovi. Kmoch přijal. Udělal dobře, neboť funkce kapelníka mu zajišťovala pravidelný příjem, ale hlavně - o dva roky později byl jako učitel suspendován a tak skončila jeho krátká učitelská dráha. Zanedbával prý učitelské povolání a vyhrával po hospodách. Což byla zřejmě pravda… V roce 1873 se tedy stal hudebníkem takříkajíc na plný úvazek. Nepochybně rád. Ve 32 letech se oženil, vzal si Josefu Kahlsovou. Tehdy se také stal členem Sokola, ale v tělocvičně ho prý nevídali… Se ženou měli 5 dětí – pro změnu samé dcery. Otec Jakub Kmoch hrál v synově kapele až do své smrti v roce 1895. Jistě byl pyšný…
"Kdybych byl Beethovenem, psal bych lepší věci, ale jsem jen Kmochem a tak píšu jen to, co umím, ale píšu to s láskou pro ten náš venkovský lid", odpověděl Kmoch, když hudební časopis Dalibor kritizoval jeho skladatelskou práci. Kapelníkem zůstal v Kolíně až do své smrti. Přesto, že později dostával mnohem výhodnější nabídky odjinud, žádnou nepřijal. Kromě tradičních událostí v Kolíně a okolí hrála Kmochova kapela při četných zájezdech v Čechách, na Moravě i ve Slezsku, koncertovala samozřejmě při všesokolských sletech a významných slavnostech. Prvním vzdálenějším a významným cílem byla Praha, která v roce 1873 slavila 100. výročí narození Josefa Jungmanna a postavila mu krásný pomník. Kmochova kapela účinkovala i v cizině, v Krakově, Budapešti, Nižním Novgorodu, ve Vídni – a řadu nabídek Kmoch odmítal.
Připojuji ve zkratce jednu půvabnou historku o vzniku slavného kvapíku Na motoru, kterou zaznamenal Karel K. Chvalovský podle vyprávění Kmochova zetě Ruperta Audolenského, manžela Kmochovy třetí dcery Jiřiny: Nedaleko kapelníkova domu v dřívější Havlíčkově, dnes Kutnohorské ulici, bývaly dílny a opravny motocyklů Trojan a Nagl. Motocykly montéři zajížděli koncem předminulého století přímo na ulici. Využívali mírného sklonu ulice k nádraží. Jezdec musel stroj nejdříve roztlačit, když zabral motor naskočit, rychle přidat plyn a uhánět. Kmoch jejich zručnost často u okna sledoval. Jednou sedl ke klavíru… a tak pomalu vznikla dodnes známá skladba.
V pozdních letech trápilo Františka Kmocha srdce, slábl mu zrak a sluch. Pro kapelníka těžké, přetěžké. Zemřel před polednem již zmíněného posledního dubnového dne, bylo mu necelých 64 let.
Pohřeb 3. května 1912 byl slavný a kdoví, jestli město zažilo větší. Jeho popis, opět v Kolínských listech, je obsáhlý. Přestože byl všední den, přijelo do města nepočítaně lidí z blízkého okolí i vzdálených míst. Rakev byla vystavena v místní Sokolovně, odkud ji v průvodu vezl zlatý čtyřspřežní vůz, ve městě svítily všechny plynové lampy. "Naposledy zahráli osiřelí hudebníci svému zesnulému tatíčkovi Kde domov můj?" Průběh pohřbu soukromě nafilmoval majitel kolínského kina Josef Franc. Jestlipak se film dochoval?
A Kolínské listy shrnují: "Vydal přes 60 skladeb, jež vesměs došly rychle všeobecné obliby. Kmochova písnička kralovala. Věru, záviděníhodný to úspěch lidového komponisty… stará, národní, zapomenutá písnička oživla, rozlétla se a rozjásala se v nesčetných variantech své reprodukce".
Ne, nebyl to jenom výraz tehdejšího uznání, spíš proroctví. Kmochovy skladby a Městská hudba Františka Kmocha žijí dodnes. Loni si město připomnělo výročí 750 let od první písemné zmínky. Radnice při té příležitosti vyzvala k hlasování o osobnosti, která historii a rozvoj města nejvíce ovlivnila. Veřejnost rozhodla jasně – s převahou vyhrál František Kmoch.

Břetislav Ditrych

Břetislav DitrychPoděkování18:486.5.2012 18:48:31
josef hejnaČtu vás rád a pravidelně.08:466.5.2012 8:46:48
Hana HanušováDík z Argentiny22:564.5.2012 22:56:03
Alena HeidenreichPred lety16:014.5.2012 16:01:49
jan za chrta dán-pravdoláskařHezké povídání.14:264.5.2012 14:26:16
marekPěkný článek,14:104.5.2012 14:10:47
NULILeccos o Kmochovi vím,13:454.5.2012 13:45:09

Počet příspěvků: 7, poslední 6.5.2012 18:48:31 Zobrazuji posledních 7 příspěvků.

Břetislav Ditrych

Břetislav Ditrych

O životě kulturním, společenském a politickém. A taky o něčem jiném.

Trvale už nepracuji nikde. Pozorně sleduji současnost, rád se vracím do historie a občas se pokouším něco napsat. A stejně rád potkávám zajímavé lidi.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy